Šanghaj (Čína)

Šanghaj (Čína) Šanghaj – nejlidnatější město Číny

Šanghaj je nejlidnatější město v Číně. Je významným hospodářským centrem nejen v Číně, ale i ve zbytku světa. Nachází se zde mnoho institucí majících význam pro světovou ekonomiku, průmysl i obchod. Městský přístav se stal před několika lety největším přístavem na světě (hodnoceno dle obratu jeho nákladů). Není v Číně jen tak obyčejným městem, ale řadí se mezi města, která mají dle tamější hierarchie zvláštní status samosprávného územního celku, jenž se podobá provinciím. V Šanghaji dle odhadl žije něco kolem 20 milionů lidí.

Historie

Původně rybářská a textilní vesnička na konci 12. století během dynastie Šang změnila svůj status v tržní město. Městem se stala Šanghaj až roku 1297, ale byla stále jmenovaná jen jako okresní město, které spravovala prefektura. Za dynastie Ming byla poblíž Šanghaje také vystavena obranná zeď, je 10m vysoká a její obvod je 5 kilometrů. Šanghaj získala „ocenění“ City God Temple, která byla dávána jen městům s vyšším statusem než tím, kterým se pyšnila Šanghaj. To vedlo k dalšímu pozvednutí ekonomiky i hospodářství. Za vlády dynastie Čching byl šanghajský přístav jedním z největších v tamním regionu a následně i Číně. I přesto, že měla Šanghaj exkluzivní možnost korigovat zásoby pro provincii Jiangsu přicházející od moře, měla Šanghaj nejnižší politický status.

V 19. století vzkvétalo díky svému výhodnému postavení a přístavu. Časem se město začalo otvírat i zahraniční politice a obchodu, především po roce 1842, kdy zde byla podepsána smlouva o snížení stavu dovozů opia do Číny, a tak i skončila tehdejší opiová válka. Po roce 1990 byla ve městě zreformována finanční politika. Následovala ale občanská válka. Západní země zde budovaly své kolonie (Britové, Američané), které byly spojeny v zájmu západních mocností, tak vznikla mezinárodní „kolonie“, která ještě dodnes existuje jako atrakce.

Do Šanghaje odešlo ve 20. století mnoho Rusů a ruských Židů, kterých se nyní říká šanghajští Rusové. Židé z Evropy se přesouvaly taktéž na východ, někteří zůstali také v Šanghaji (30. léta 19. století). K rozvoji Šanghaje v těchto letech dopomohla i spolupráce s Japonském, které zde vybudovalo vůbec první továrny. Čínská republika následně zvýšila status města. Šanghaj byla ale dlouhou dobu okupována, a to mimo jiné i mezinárodními a francouzskými koloniemi, byla bombardována japonskými letci. Během 50 a 60. let se průmysl a ekonomika začala stěhovat do Hong Kongu, k čemuž vedlo vítězství čínských komunistů. Šanghaj se ale poměrně rychle ekonomicky i hospodářsky stabilizovala, pozvedla se zde sociální úroveň.

Kultura

Šanghaj je kulturní vitrína Číny. Je zde vidět velmi mnoho tradičních budov a ze všech koutů města dýchá jeho exotická kultura a historie.

Chrám jadeitového Buddhy – původně soukromý majetek, dnes je ale přístupný pro veřejnost. Je obklopen nádhernými zahradami, ve kterých je možné se posadit a objednat si čaj z čajovny.

Šanghajské muzeum – jedno z nejkompletnějších muzeí čínské historie, nachází se v něm mnoho obdivuhodných památek. Sbírky se člení např. Na: sochy, malby, kaligrafii, bronz a keramika, nefrit, numizmatika (mince), nábytek dynastií Ming a Čching.

Zahrada Starobylé krásy v Nanxiangu – nádherné místo s mnoha sochami a kulturními památkami.

Songjiang – zde de nachází například Zahrada jezera Opilého básníka, muzeum, ruiny starého chrámu a zeď duchů.

Perla orientu – moderní televizní věž vystavěna roku 1995 ve čtvrti Pudong. Její výška je úctyhodných 460m. V jejím sousedství je mrakodrap Ťin Mao – 88 podlaží, je to jedna z nejvyšších budov světa.

Chrám Longhua – buddhistický chrám s přenádhernou pagodou.

Bund – nábřeží s mnoha výškovými budovami (banky, obchodní domy a hotely), ukazuje kontrast moderního světa a přírody.

V roce 2010 bude Šanghaj hostit světovou výstavu WorldExpo 2010, na které se tradičně objevuje několik desítek zemí světa, včetně České republiky, které zde prezentují svou kulturu a historii. Bude to největší akce pořádaná v Šanghaji od dob olympiády 2008.

Hospodářství

Význam Šanghaje v průmyslu a ekonomice je zřejmý. Další reformy z roku 1992 vyzdvihly Šanghaj do role hlavního města ekonomiky a průmyslu v celé kontinentální Číně. Šanghaj od doby ekonomického rozvoje bojuje s Hong Kongem, který je ekonomicky podobně vyspělý. Ten měl dříve jeden z nejzatíženějších přístavů na světě, dnes tuto roli přebral přístav šanghajský. Nový post Šanghaje jako jeden z největších ekonomických a obchodních uzlů na světě se podepsal na celkovém rázu. Vzniklo zde obrovské množství továren (elektrotechnických, chemických, textilních i potravinářských), stále více společností zde má i své obchodní zastoupení pro Čínu nebo asijský kontinent.

Co se týče architektury, ta je z části západní (ovlivněna koloniemi), ale mezi výškovými budovami se objevuje mnoho památek stavěných ve starém orientálním duchu (zejména chrámy, restaurace a čajovny). Číňané ale mají velkou oblibu ve stavěný výškových budov, resp. je to pro ně výhodnější, než stavění nízkých rozlehlých areálů. Z toho důvodu se i v Šanghaji objeví téměř každý rok návrh na nový mrakodrap. Na některých místech je jejich stavba ale již zakázaná (např. Na nábřeží Bund, kde je mrakodrapů již velmi mnoho).

Životní styl

Čínský životní styl se vždy odlišoval od našeho životního stylu, a to naprosto markantně. Ať už jde o tradiční zvyklosti. Co se týče kuchyně, ta je jako v celé Číně známá pro svou rozmanitost. Například pracovní tempo Číňanů nezná hranic, jsou velmi pracovití, a tak jsou známé i případy extrémního workoholismu. S tím souvisí i nadměrný počet sebevražd způsobených stresem. Velký moderní pokrok např. Škodí životním prostředí, ač se v Šanghaji často jezdí veřejnou dopravou (autobusy, trolejbusy, taxi služba nebo čím dál více se rozvíjející metro). Unikátní je systém založený na Shanghai Public Transportation Card, což je karta používající se k identifikaci a placení (čte se radiovými vlnami, tj. Automaticky bez nutnosti skenování).