Hlavní město Jižní Koreje (úředně – Korejská republika). Ta leží ve východní Asii, sousedí se Severní Koreou. Zaujímá jižní polovinu Korejského poloostrova. Skládá se z jednoho speciálního města (Soul), šesti metropolitních měst (Inčchon, Tegu, Ulsan, Pusan, Kwangdžu, Tedžon) a devíti provincií (Kjonggi-do, Kangwon-do, Kjongsangbuk-do, Kjongsangnam-do, Čollanam-do, Čollabuk-do, Čchungčchongnam-do, Čchungčchongbuk-do, Čedžu-do ).

V hlavním městě žije přibližně 14,5 miliónů obyvatel (v aglomeraci 20 miliónů), jeho rozloha 607 km². Úředním jazykem korejština. Náboženská situace je složitá = rychle se vyvíjí (znesnadňuje popis). Dle statistik z roku 2005 se téměř polovina obyvatel nehlásí k žádnému náboženství, následuje křesťanství (tvořeno katolíky + protestanty), buddhismus.

Z důvodu vysoké hustoty obyvatelstva je nejvíce digitálně propojené. Jedno z nejmenších a nejhustěji osídlených hlavních měst a pátým nejdražším na světě.

Poloha

Hlavní město je umístěno na severozápadě Jižní Koreje: 37° 35′ s. š. 127° 0′ v. d., ležící na řece Han a východně asi 60 km od Žlutého moře, v nadmořské výšce 80 m, nejnižší bod se nachází ve výšce 45 metrů nad mořem. Nejvyšší bod města ve výšce 836 m n. m.

Srdcem Soulu je staré město dynastie Joseon – nynějším centrem města s nejvíce paláci, vládními kancelářemi, ředitelstvími korporací, hotely a tradičními trhy. Oblast zabírá údolí Cheonggyecheonu potok, tekoucí ze západu na východ přes údolí a vlévá se do splavné řeky Han (mnoho let zakryt betonem, nedávno vrácen do původní podoby).

Hory: severně od centra je Bukhan, jižně – menší Namsan a Gwanak.

Na nejvyšším místě park Namsan s rozlehlou botanickou zahradou. Středem parku je třetí nejvyšší věž na světě Seoul Tower (240 m), spolu s vrcholem dosahuje výšky 483 m.

Jih tvoří stará předměstí Yongsan-gu a Mapo-gu a řeka Han. Uprostřed ní se nachází ostrov Yeouido. Za řekou je oblast novější a bohatější Gangnam-gu – místo, kde se odehrává mnoho veletrhů a konferencí.

Podnebí

V okolí města je kontinentální, což je pro monzunové oblasti typické. Průměrné červencové teploty se pohybují okolo 25 °C, v lednu okolo -4 °C.

Historie města

První zprávy o sídlišti pocházejí z roku 18 př. n. l.. Zhruba od 8. století se širší okolí dnešní metropole nazývalo Hanjang [česky: Na jih od opevněné hory Pukhansan].

Roku 1104 se obec jmenovala Jangdzu. Na místě současného středu města byl vybudován palác. Sloužil jako občasné sídlo krále. V roce 1308 přejmenováno na Hanjang-bu a získalo status vojenského a administrativního střediska. Později se dočkalo povýšení na hlavní město království Čoson a jméno se změnilo na Hansongbu.

V 16. století jej napadli a poškodili Japonci. Následkem vpádu Mandžuů z Číny, došlo k připojení Korei k říši Čching.

Po čínsko-japonské válce, byla podepsána 15. dubna 1895, Šimonosecká mírová smlouva. Ukončila nadvládu Číny nad Koreou. Založeno Korejské království s hlavním městem Soulem. Následovala japonská okupace a teprve 15. srpna 1948 byla vyhlášena nezávislá Korejská republika opět s hlavním městem Soulem.

V roce 1988 se zde konaly letní olympijské hry, 2002 mistrovství světa ve fotbale.

Modernizace
V pozdním 19. století, otevřel Soul brány cizincům. První město ve Východní Asii s elektřinou, tramvajemi, vodou, telefonem a telegrafem (díky obchodu s USA).

Nejnovější vývoj
Devadesátá  léta – město přilákalo mnoho pracovníků z jiných zemí (dříve obyvatelé Korejci). Dnes odhadem 200 000 cizinců např.: dělníci z Bangladéše, Indonésie, Nigérie, Filipín,… Učitelé z USA, Austrálie, Nového Zélandu, Jihoafrické republiky, Velké Británie. Zajímavý i pro manažery a analytiky ze severní Ameriky, Evropy a Japonska.

Rozmach dopravy byl již v době Korejského Impéria, kdy byly položeny první tramvajové koleje a železnice, spojující Soul a Shinuiju. Rychlovlak KTX, nejrychlejší z asijských vlaků.

Více než 3 miliony registrovaných vozidel, způsobují rozsáhlé dopravní zácpy.

Soul má devět tras metra, skoro 200 autobusových linek a šest hlavních silnic. Spojují městské obvody i přilehlé oblasti. Dvě letiště, která jsou připojena k Soulu dálnicí.

Letiště Gimpo (pouze pro místní lety) a Incheon na ostrově Yeongjong (vyřizuje všechny mezinárodní lety).

Soulská vláda zaměstnává množství matematiků, aby zkoordinovali rozvrh dopravy, metra, autobusů do jednoho jízdního řádu.

Kultura, památky a zajímavá místa

V moderním velkoměstu Soul se nacházejí vládní budovy ve čtvrti Sedžong-no. K historickým památkám patří královský palác Kjongbokkung. Další paláce a chrámy z 15. století, čtyři městské brány, nejznámější z nich je jižní brána Namdaenum. Palác Kjongbok roku 1592 vypálený Japonci – obnovený až v roce 1868. V 17. století byl též obnoven palác Čchandgok s bránou Tonhwamun. Výstavy moderního umění se uskutečňují v bývalém královském paláci Toksugung.

Státní muzeum moderního umění je v satelitním městě Kwačchon. Na seznamu UNESCO zařazena Svatyně královských předků Čongmjo. V Pagodovém parku se nachází pagoda kláštera Wongsaksa postavená ze žuly a mramoru. Muzea a galerie: Národní Korejské muzeum, Národní lidové muzeum, Válečný pomník.

Životní styl

Ke snížení znečišťování ovzduší slouží metropolitní oblasti Soulu, šest velkých parků, včetně Soulského lesa. Oblast je obklopená zeleným pásem, který má městu zabránit v rozšiřování se do sousedící provincie Gyeonggi. Zelené plochy jsou vyhledávány lidmi odpočívajícími o víkendu a v průběhu prázdnin.

Zahrnuje také tři zábavné parky: Lotte World, Seoul Land a Everland (umístěný v blízkém předměstí Yongin). Nejnavštěvovanějším je Lotte World. K rekreačním centrům dále patří bývalý Olympijský stadion (Světový pohár), Korejská finanční budova a veřejné radniční zahrady.

Město má dva baseballové týmy v KBO: The Doosan Bears a LG Twins.

V Soulu se nachází množství nejprestižnějších univerzit, což zahrnuje i „SKY“ školy: Seoul National University, Korea University a Yonsei University.

Zdejší lidé jsou velmi pracovití. Nejvíce času tráví v práci. Studenti studují až 14 hodin denně. Jedno korejské přísloví říká: „člověk bez vzdělání je jako zvíře bez obleku“. Mají 4 dny dovolené do roka.

Od nepaměti silně zakořeněná pevná rodinná vazba. V každé, i rozvětvené rodině, vždy prokazována úcta starším členům, z nich se rekrutovala „hlava rodiny“. Tyto silné svazky připomínají mafiánské rodové klany, ale jen v dobrém slova smyslu!

Počet obyvatel není zcela přesně určen, ale odhady stojící na hrubém počtu obyvatel z let minulých tvrdí, že v současné době Mexico City a jeho hustě obydlené okrajové oblasti obývá přes 20 milionů obyvatel, město má tak třetí největší aglomeraci ve světě. Rozloha města je 1,485 km², tvoří tak největší metropolitní oblast na Americkém kontinentě.

Mexico City je po světě známé pro obrovské sociální rozdíly. Západ města je rájem boháčů, jež zde mají své vily, které jsou lemovány parky a příjemným prostředím, na druhé východní straně města lidé trpí hladem, nemají dostatek pitné vody a je zde enormní nezaměstnanost.

Poloha

Mexiko je na jihu Severní Ameriky. Ciudad de México je v jižnější části republiky. Město leží v Mexickém údolí (jinak zvané též Mexické povodí) v centru Mexika. Toto údolí je součástí Trans-Mexického vulkanického pásu (údolí má minimální nadmořskou výšku – 2000 metrů nad mořem, kolem něj jsou ale vysoké hory o výšce až 5000 metrů). Základ města tvoří oblast, kde se nacházelo jezero Texcoco.

Vzhledem k velmi těžkým geografickým podmínkám je v této oblasti častá seismická aktivita. Vlivem jílnaté měkké půdy a její drolení následkem proudění podzemních vod je oblast kolem města často zaplavována.

Podnebí a počasí

Klima v Mexico City je subtropického charakteru, především díky vysočině a poloze města vůči horám. Čtrvti Iztapalapa, Iztacalco, Venustiano Carranza a Gustavo na západě jsou mnohem sušší a teplejší, než zbytek města situovaný na východě a jihu (Tlalpan a Milpa Alta).

Roční průměrné teploty se pohybují v rozmezí 12 až 16 °. Letní teploty se mohou dostat ve svém maximu až na 32 ° C. Naopak nejnižší, obvykle lednové a únorové, teploty nepřekročí hranici -2 až -5 ° C. Zimu na jihu města mohou doprovázet sněhové přeháňky, ve středu Mexického údolí se tak ale spíše neděje.

Historie

Město bylo založeno Aztéky roku 1325. Staré centrum Mexico City bylo kdysi nazýváno Tenochtitlán. Časem se ale město značně rozšiřovalo, především díky přistěhovalcům a urbanizaci, tedy mírou stěhování se vesničanů do měst. Lidé, kteří město založili, sem přišli po pádu Toltécké říše. Mezi roky 1325 až 1521 bylo tedy město budováno právě těmito Aztéky. Po roce 1519 se o Tenochtitlánu dozvěděl španělský conquistador Hernán Cortés, který sem táhl s vojskem, jež bylo sice malé, ale dokázalo si město podmanit. V roce 1520 se boj původních obyvatelů a Aztéků přiostřil. Aztékové Španěly částečně vyhnali a zvolili si nového krále Cuitláhuaca. Ten ale zemřel následkem neštovic.

Cortés celé nově dobyté město předělal a spravoval ho celé sám, ač zároveň spolupracoval se španělským královstvím. V roce 1525 bylo Ciudad de Mexico hlavním městem Nového Španělska, nového koloniálního místokrálovství. V období, kdy bylo Mexiko městských státem, se přestal používat název Tenochtitlán, stát byl přejmenován na Mexiko.

V 17. Až 19. století město poměrně prosperovalo, protože bylo jedním z hlavních obchodních uzlů. V Mexiku se začala v této souvislosti vytvářet šlechta – v tomto případě to nebyla politická, ale spíše sociální skupina bohatšího obyvatelstva. Tato sociální struktura ve velké míře pomohla rozvoji Mexika, šlechta zde budovala kostely, paláce a mnoho dalších obecně prospěšných zařízení. V roce 1821 do města přijel Agustin de Iturbide se svým vojskem a Mexiku byla deklarována nezávislost. O 3 roky později se stalo republikou. Důležitým mezníkem byla americko-mexická válka, kterou Mexiko prohrálo, a tak ztratilo rozlehlá území na severu.

Zakladatelem skutečné nové republiky Mexiko je Benito Juárez, první rezident Spojených států mexických indiánského původu.

V roce 1956 zde byl postaven první mrakodrap: Torre Latinoamericana.

Kultura, památky a zajímavá místa

Centrem veškerého historického Mexico City je náměstí Zócalo (neboli Plaza de la Constitución), kde se nachází mnoho budov současných i historických. Je to ve světě druhé největší náměstí. Kromě jeho historického vzhledu a rozlohy zaujme i budova Národního paláce, kde sídlí prezident a ministerstvo financí.

Catedral Metropolitana – Metropolitní katedrála, největší křesťanská budova ve střední Americe. Tato impozantní památka zaujme především výzdobou, architekturou i celkovou atmosférou.

Templo Mayor – aztécká svatyně byla objevena, jak už to tak bývá, naprostou náhodou během stavebních prací. Byla odkryta a je přístupná veřejnosti. Bylo zde nalezeno ohromné množství předmětů, celý komplex je velmi honosný a má obrovskou historickou hodnotu.

Koloniální a velmi zajímavou stavbou je tzv. Dláždičkový dům.

Muzeum národního umění a Palác krásných umění jsou dvě zřejmě nejvýznamnější muzea v zemi. V prvním je ukryto bohatství celého historického Mexika, ve druhém najdete zejména umělecké kousky z oblasti střední Ameriky, ale i celého světa.

V Mexico City se nachází i druhá největší svatyně světa, je určena až pro 10 tisíc věřících a stala se symbolem věřících nejen v Mexiku, ale i ve zbytku světa – chrám Panny Marie Guadalupské.

Knihovna José Vasconcelos je známá pro kontroverzní architekturu budovy. Je věnovaná jednomu z největších myslitelů, Josému Vasconcelosovi. Na 38 tisících metrů čtverečních zde najdete všechny možné světové titulky, mnoho historických výtisků a dalších materiálů. V roce 2007 byla také uzavřena z důvodu nalezené závady na konstrukci budovy.

Životní styl

Životní styl obyvatel záleží na tom, do jaké sociální skupiny se řadí. Je obecně známo, že bezpečnostní situace v Mexiku není nejlepší. Je zde mnoho gangů, velká část rodin se s nimi již nějakým způsobem zapletlo, konkrétně má Mexiko jeden z největších podílů kriminality na světě, a to i mezi mladistvými, protože děti se často stávají oběťmi konkurenčních soubojů mezi gangy, ale mimo to i například domácího násilí. Taktéž je mnoho dětí mezi členy těchto kriminálních skupin, které nejčastěji obchodují se zbraněmi a drogami.

Mexičané jsou ale jinak velmi veselí a poměrně laskaví. Rádi slaví, dokážou si najít příležitost slavit v jakékoli situaci.

V Mexiku téměř neexistuje střední vrstva, takže jsou na jedné straně sociálně slabí a na té druhé bohatí občané.

Další informace a zajímavosti které Mexiko nabízí, najdete na webu eAmerika.cz

V Limě žije 9 milionů lidí. S hustotou obyvatelstva 3 008 obyv./km² je dle statistik 18. nejhustěji obydleným místem na této planetě. Po stránce etnického složení obyvatelstva je zde možné najít obrovské množství Američanů, ale především Evropanů (největší část obyvatelstva tvoří Španělsky mluvící občané). Další skupiny tvoří početná židovská komunita, Afro-američané a poměrně velká skupina asijských přistěhovalců, zejména pak z Číny.

Poloha

Jedná se o přístavní město, které se nachází zhruba v polovině pobřeží u Tichého oceánu. V okolí města jsou tři řeky (Chillón, Rímac and Lurín) a mnoho údolí.

Podnebí a počasí

Klima v Limě je poměrně mírné, ačkoli se geograficky nachází v tropech a poušti. Podnebí je spíše subtropického charakteru, po celý rok je zde velmi vysoká vlhkost vzduchu. Denní teploty v zimě jsou zhruba 12 až 20° C, nebe je v toto období zatažené a ve městě je mlhavo. V létě jsou nejvyšší denní teploty v průměru kolem 29° C, minimální denní teploty se obvykle pohybují kolem 19° C. V dopoledních hodinách je zde extrémně vysoká vlhkost vzduchu.

Historie

Město Lima bylo založeno 18. ledna 1535 španělským conquistadorem Franciscem Pizarrem v údolí řeky Rímac, která byla v té době osídlena, obyvateli z říše Inků, Ychsmy. Do 18. Století, kdy bourbonské reformy zapříčinily ekonomický i společenský pád města, se Lima řadila mezi hlavní tepny květnaté obchodní sítě, tudíž prosperovala.

Lima se zapojila do peruánské války za nezávislost. Do vypuknutí druhé tichomořské války mezi spojenci Peru a Bolívií proti Chile v letech 1879–1883 město prosperovalo, po této válce zde probíhal urbanistický rozvoj a poměrně velká „výměna“ obyvatelstva.

Kultura, památky a zajímavá místa

Lima je velmi oblíbeným cílem turistů, protože nabízí unikátní pohled na jihoamerickou i evropskou kulturu zároveň, především pak na to, co vznikne kombinací těchto charakteristických kultur, které se navzájem v Peru velmi silně ovlivňovaly.

Plaza de Armas – jedno z nejznámějších náměstí.

Cabildo – krásná městská radnice.

Plaza San Martín – náměstí nesoucí jméno zakladatele Peru.

Museum of the Nation – majestátné muzeum, ve kterém mohou návštěvníci vidět památky z historie Peru a Limy, mnoho artefaktů a především pak dokumentů popisujících stav země po jednotlivá historická období.

Plaza Mayor of Lima – absolutní centrum a i duše města. Nachází se v historickém jádru Limy, kde najdete i Vládní palác, Arcibiskupský palác, Limskou katedrálu a další.

Justiční palác (Palacio de Justicia) – monumentální budova, která je sídlem Nejvyššího soudu.

Městské zdi – byly vybudovány v době, kdy bylo Peru místokrálovstvím; nejen na ochranu země a města je nechal vystavět místokrál Melchor de Navarra y Rocafull.

Životní styl

Lidé v Peru jsou velmi horkokrevní, což lze vyčíst již z jejich exotického původu. Jsou velmi veselí a milují oslavy, rádi se baví a příležitost si dokážou najít kdykoli. Zdejší lidé jsou převážně římští katolíci, čímž se svým životním stylem přibližují Evropanům. Druhá věc, která je našemu kontinentu sbližuje, je jazyk – v Peru jsou tři úřední jazyky: španělština, kečujština a avarština.

70% všech obyvatel Peru žije ve městech, čtvrtina je soustředěna právě kolem Limy. Velká část populace má své domovy vysoko v horách.

Obrovská část obyvatelstva pracuje na farmách a obecně v zemědělství, ačkoli má Peru jen 3% orné půdy použitelné pro zemědělství. Pěstuje se zde především Cukrová třtina a bavlník. Dalšími zdroji obživy jsou činnosti jako rybaření, lesnictví a pro stát jako celek je ekonomicky příznivá těžba nerostného bohatství (měď, stříbro, železo, zlato, ropa).

Do roku 1851 existovala Jižní Americe jediná železniční trať. V tento rok byla ale vybudována první trať v Peru, a to trasa Lima – Callao.

Bangkok je hlavním městem Thajska. Jeho rozloha je 482 km² a žije zde něco kolem 5 milionů obyvatel. Jméno města je světový unikát – protože město bylo v druhé polovině 19. Století přejmenováno na Krung Thep, ale nové jméno se alespoň ve světě příliš nepoužívá.

Celé jméno pak zní „Krungthep mahanakhon amorn rattanakosin mahintara ayutthaya mahadilok phopnopparat rajathani burirom udomrajaniwet mahasathan amornphimarn avatarnsathit sakkathatitaya visnukam prasit“ a přibližný překlad je „Město andělů, věčné a nádherné sídlo boha Indry, vznešené město, kde je uloženo devět skvostných drahokamů, královské město s mnoha velkolepými paláci a stavbami, věčné město, kde sídlí bohové a má svůj domov bůh Krišna, město stvořené bohem Višnuem.“

Poloha

Město leží v rovinaté krajině na řece Chao Phraya, za městem řeka ústí do Thajského zálivu a je jednou z největších geografických zajímavostí Bangkoku. Zhruba 30km od centra města se nachází rozvětvená delta, kam se vlévají další říčky protékající ostatními městy a provinciemi v okolí, delta končí v Bangkokském zálivu.

Bangkok není jen město, ale jednou z thajských provincií, dle velikosti je provincie Bangkok na 68. místě.

Podnebí a počasí

Počasí v Bangkoku je proměnlivé. Problémy mohou přinášet deště v období monzunů. Teplota vzduchu během roku se stabilně drží na velmi, pro nás Evropany, vysokých číslech kolem 30 stupňů. V období od září do října zde spadne velké množství srážek (průměrně kolem 200-250 milimetrů). V ostatních měsících je to zhruba o čtvrtinu méně.

Podnebí v Bangkoku je tedy tropické – vysoká vlhkost vzduchu spolu s vysokými teplotami. Nejnižší teplota naměřená v Bangkoku byla 9.9 stupňů Celsia a nejvyšší 41 stupňů.

Historie

Jméno získal Bangkok nejspíše podle své polohy a toho, čím byl pro obyvatele nejzajímavější. „Bang“ jsou nazývána města, která leží na břehu řeky. „Kok“ je název stromu mající jedlé plody, které lze přirovnat k olivám. Právě díky své poloze a tedy i funkci přístavního města a poměrně plodné půdě se Bangkok během let rozvinul do podoby, v jaké se dnes nachází. Velkým rozvojem město prošlo ještě jako součást siamského království Ayutthaya a následně království Burů.

Čtvrti Bangkoku

Bangkok je rozdělen na 50 správních oblastí. Tyto oblasti ale neustále expandují a mnoho z nich bylo dříve městy, s přibývajícím počtem obyvatel ale celý Bangkok „bobtnal“, a tudíž město pohlcovalo přilehlá sousedství. K ekonomicky silným částem se počítá Silom, Bangrak, Pinklao, Sathon. V části  Phra Nakhon se zase nachází velké množství vládních úřadů a kanceláří. Ratchaprasong je částí, kde najdou zábavu především náruživí obchodníci a nákupčí, protože se jedná o obchodní centrum města. Další informace a Thajsko jako na dlani najdete na webu iThajsko.info.

Kultura, památky a zajímavá místa

Ve městě naleznete především dost geograficky atraktivních míst. Jedním z nich je Lumphini Park, obdoba newyorského Central Parku, tedy tzv. městská zelená plocha.

Velký královský palác – jedinečná památka ukrývající strhující poklady a přenádhernou výzdobu. Celá architektura paláce je naprosto jedinečná a strhující. Obsahuje několik budov – chrám se smaragdovým Buddhou, Trůnní sál Chakri a Dusit, korunovační místnosti, přijímací sály, pokladnice a další.

Chrám smaragdového Buddhy – nejvýznamnější ze všech thajských chrámů, nachází se v královském paláci, respektive je jednou z budov tohoto komplexu. Naleznete se malou zelenou sochu Buddhy z jadelitu, která je považována za vůbec nejvzácnější a nejsvětější zpodobnění boha (socha je v tzv. Královské kapli).

Palác Bang Pa-In – leží na řece Chao Phraya. Je to bývalý královský palác, který byl jednu dobu zcela vybydlen, ale král Rama V. jej zrekonstruoval. Pavilon Aisawanthipphaya je nádhernou částí komplexu v původní thajské architektuře.

V blízkosti Královského paláce je mimo další hromady vzácných a kulturně významných památek i chrám Wat Pho, populární místo mnoha turistů.

Životní styl

Thajci mají velmi svérázný životní styl, který je určen jejich asijskou kulturou, náboženstvím a celkově životní ideologií. Drtivá většina obyvatel Thajska vyznává buddhismus, tedy náboženství, které velmi ovlivňuje život člověka ve všech směrech. Stojí na správném chování, životním stylu, poučení se z vlastních zkušeností a obdobných životních principech.

Důkazem, že je Bangkok kulturním i společenským centrem Thajska, je krátký přehled – co se tedy ve městě nachází:

• 500 chrámů a svatyní, 200 mešit, 88 kostelů
• 180 nemocnic a zdravotnických zařízení
• 164 univerzit, vysokých škol a fakult, 1500 škol a školních zařízení
• 75 supermarketů, 220 obchodních domů, 310 tržnic
• 1250 bank a expozitur
• 900 benzínových čerpadel
• 7 400 ťuk ťuků (tříkolová motorová rikša)

Historie

Původně rybářská a textilní vesnička na konci 12. století během dynastie Šang změnila svůj status v tržní město. Městem se stala Šanghaj až roku 1297, ale byla stále jmenovaná jen jako okresní město, které spravovala prefektura. Za dynastie Ming byla poblíž Šanghaje také vystavena obranná zeď, je 10m vysoká a její obvod je 5 kilometrů. Šanghaj získala „ocenění“ City God Temple, která byla dávána jen městům s vyšším statusem než tím, kterým se pyšnila Šanghaj. To vedlo k dalšímu pozvednutí ekonomiky i hospodářství. Za vlády dynastie Čching byl šanghajský přístav jedním z největších v tamním regionu a následně i Číně. I přesto, že měla Šanghaj exkluzivní možnost korigovat zásoby pro provincii Jiangsu přicházející od moře, měla Šanghaj nejnižší politický status.

V 19. století vzkvétalo díky svému výhodnému postavení a přístavu. Časem se město začalo otvírat i zahraniční politice a obchodu, především po roce 1842, kdy zde byla podepsána smlouva o snížení stavu dovozů opia do Číny, a tak i skončila tehdejší opiová válka. Po roce 1990 byla ve městě zreformována finanční politika. Následovala ale občanská válka. Západní země zde budovaly své kolonie (Britové, Američané), které byly spojeny v zájmu západních mocností, tak vznikla mezinárodní „kolonie“, která ještě dodnes existuje jako atrakce.

Do Šanghaje odešlo ve 20. století mnoho Rusů a ruských Židů, kterých se nyní říká šanghajští Rusové. Židé z Evropy se přesouvaly taktéž na východ, někteří zůstali také v Šanghaji (30. léta 19. století). K rozvoji Šanghaje v těchto letech dopomohla i spolupráce s Japonském, které zde vybudovalo vůbec první továrny. Čínská republika následně zvýšila status města. Šanghaj byla ale dlouhou dobu okupována, a to mimo jiné i mezinárodními a francouzskými koloniemi, byla bombardována japonskými letci. Během 50 a 60. let se průmysl a ekonomika začala stěhovat do Hong Kongu, k čemuž vedlo vítězství čínských komunistů. Šanghaj se ale poměrně rychle ekonomicky i hospodářsky stabilizovala, pozvedla se zde sociální úroveň.

Kultura

Šanghaj je kulturní vitrína Číny. Je zde vidět velmi mnoho tradičních budov a ze všech koutů města dýchá jeho exotická kultura a historie.

Chrám jadeitového Buddhy – původně soukromý majetek, dnes je ale přístupný pro veřejnost. Je obklopen nádhernými zahradami, ve kterých je možné se posadit a objednat si čaj z čajovny.

Šanghajské muzeum – jedno z nejkompletnějších muzeí čínské historie, nachází se v něm mnoho obdivuhodných památek. Sbírky se člení např. Na: sochy, malby, kaligrafii, bronz a keramika, nefrit, numizmatika (mince), nábytek dynastií Ming a Čching.

Zahrada Starobylé krásy v Nanxiangu – nádherné místo s mnoha sochami a kulturními památkami.

Songjiang – zde de nachází například Zahrada jezera Opilého básníka, muzeum, ruiny starého chrámu a zeď duchů.

Perla orientu – moderní televizní věž vystavěna roku 1995 ve čtvrti Pudong. Její výška je úctyhodných 460m. V jejím sousedství je mrakodrap Ťin Mao – 88 podlaží, je to jedna z nejvyšších budov světa.

Chrám Longhua – buddhistický chrám s přenádhernou pagodou.

Bund – nábřeží s mnoha výškovými budovami (banky, obchodní domy a hotely), ukazuje kontrast moderního světa a přírody.

V roce 2010 bude Šanghaj hostit světovou výstavu WorldExpo 2010, na které se tradičně objevuje několik desítek zemí světa, včetně České republiky, které zde prezentují svou kulturu a historii. Bude to největší akce pořádaná v Šanghaji od dob olympiády 2008.

Hospodářství

Význam Šanghaje v průmyslu a ekonomice je zřejmý. Další reformy z roku 1992 vyzdvihly Šanghaj do role hlavního města ekonomiky a průmyslu v celé kontinentální Číně. Šanghaj od doby ekonomického rozvoje bojuje s Hong Kongem, který je ekonomicky podobně vyspělý. Ten měl dříve jeden z nejzatíženějších přístavů na světě, dnes tuto roli přebral přístav šanghajský. Nový post Šanghaje jako jeden z největších ekonomických a obchodních uzlů na světě se podepsal na celkovém rázu. Vzniklo zde obrovské množství továren (elektrotechnických, chemických, textilních i potravinářských), stále více společností zde má i své obchodní zastoupení pro Čínu nebo asijský kontinent.

Co se týče architektury, ta je z části západní (ovlivněna koloniemi), ale mezi výškovými budovami se objevuje mnoho památek stavěných ve starém orientálním duchu (zejména chrámy, restaurace a čajovny). Číňané ale mají velkou oblibu ve stavěný výškových budov, resp. je to pro ně výhodnější, než stavění nízkých rozlehlých areálů. Z toho důvodu se i v Šanghaji objeví téměř každý rok návrh na nový mrakodrap. Na některých místech je jejich stavba ale již zakázaná (např. Na nábřeží Bund, kde je mrakodrapů již velmi mnoho).

Životní styl

Čínský životní styl se vždy odlišoval od našeho životního stylu, a to naprosto markantně. Ať už jde o tradiční zvyklosti. Co se týče kuchyně, ta je jako v celé Číně známá pro svou rozmanitost. Například pracovní tempo Číňanů nezná hranic, jsou velmi pracovití, a tak jsou známé i případy extrémního workoholismu. S tím souvisí i nadměrný počet sebevražd způsobených stresem. Velký moderní pokrok např. Škodí životním prostředí, ač se v Šanghaji často jezdí veřejnou dopravou (autobusy, trolejbusy, taxi služba nebo čím dál více se rozvíjející metro). Unikátní je systém založený na Shanghai Public Transportation Card, což je karta používající se k identifikaci a placení (čte se radiovými vlnami, tj. Automaticky bez nutnosti skenování).

Uspěchaný životní styl nahrazují časté chvíle v čajovnách a kavárnách, obchodních domech nebo parcích atp. Relaxaci mají Číňané velmi rádi.

Moskva má rozlohu 1 080 km². Populace čítá 10 504 000 obyvatel, čímž se staví na pozici jednoho z největších evropských měst. Celkově v Rusku žije přes 14 milionů lidí. Zajímavostí však je, že evropská část Ruské federace má více obyvatel než část asijská, která je mnohokrát větší. Oficiálním jazykem je ruština + zhruba 30 dalších lokálních jazyků a nářečí. Ruština používá písmo zvané cyrilice (azbuka).

Historie

Místo, které je dnes nazváno Moskva, bylo poprvé zmíněno roku 1147 v Ipjaťevském letopisu. Kníže Jiří zde vybudoval základy dnešního Kremlu (opevnění) roku 1156. Roku 1326 byla Moskva sídlem pravoslavných, od 15. Do 18. Století se v Moskvě objevovali patriarchové. Právě v této době se již Moskva stala faktickým centrem Ruska. Město bylo dozajista jedním z nejbohatších, nejvyspělejších, sociálně stabilních a politicky i obchodně významných. Podstatnou částí ruské historie je její obsazení napoleonskými vojáky roku 1812, které skončilo pro Francouze tragicky (pro Moskvu ale také, byla zachvácena obrovským požárem a o pár let později restaurována). Obdobně to bylo i o více než 100 let později, kdy podobná situace čekala německé vojáky. Roku 1917 se do čela Ruska dostal Lenin a bolševická vláda, následně Komunistická strana Ruska. Tímto začalo možná nejtemnější období ruské historie vůbec.

Rusko se od té doby stalo obávanou zemí, která má ve světě pověst nekonvenčního státu, který se nebojí ignorovat okolní dění. Rusko bylo vždy separované od zbytku světa, ačkoli je přes svou rozlohu nazýváno ještě dnes strádajícím státem. Známé jsou také střety Ruska s USA, které se promítly nejen do novodobé, ale i té vzdálenější historie země a Moskvy.

Moskva byla hlavním kulturním střediskem Asie a částečně i Evropy.  Byla obchodním uzlem celého kontinentu, byla městem, které bylo středem kultury, vědy, vzdělávání a je tomu tak i dnes.

Kultura

Kreml – je to historická část Moskvy s obrovskou květnatou historií. V nynější době je místem, kde sídlí prezident. V minulosti tomu nebylo jinak, a tak byl Kreml centem Moskvy. Sídlili zde panovníci, právě zde byly vítány zahraněné návštěvy, turisté měli a stále mají Kreml oblíbený pro jeho historickou hodnotu.

Rudé náměstí – je nejznámějším ruským náměstím vůbec. Název asociuje komunismus, ale jeho název pochází z ruského „krásný“. Je na seznamu chráněných památek UNESCO.

Chrám Dvanácti apoštolů – chrám s pěti kopulemi, jehož stavba byla zahájena roku 1535, ale dokončena o 20 let později.

Carský zvon – zvon je umístěn na kamenném podstavci vedle Zvonice Ivana Velikého. Jeho váha je 200 tun na výšku i šířku má přes 6 metrů. Je zdoben historickými litinami s obrazy panovníků a dalších výjevů.

Další chrámy a paláce: chrám Nanebevzetí Panny Marie, chrám Zvěstování, chrám Vasila Blaženého na Rudém náměstí (připomíná bolševickou historii Ruska), Velký kremelský palác.

Starý Arbat – ruská ulice směrem na Smolensk.

Kostel Uložení roucha Bohorodičky – byl vystaven roku 1485. Je to stavba menších rozměrů s jedinou kopulí. Později se stal carským chrámem. Jeho významnou součástí je ikonostas z roku 1627. Jedná se o tvorbu ruských malířů, mezi nimi i jednou z legend – Nazarije Istomina.

Zvonice Ivana Velikého – kolem 80 metrů vysoká zvonice. Jedná se o soubor 21 zvonů známých mistrů historických sléváren. Každý zvon je na svém těle odlitkem podrobně zdokumentován, včetně okolností jeho vzniku.

Lomonosovova univerzita - celým názvem Moskevská státní univerzita M. V. Lomonosova. Je nejznámějším vzdělávacím centrem Moskvy. Lomonosov byl významný ruský přírodovědec a chemik.

Památník pokořitelů kosmu – muzeum a památník, který vzdává hold všem, jejichž jméno se zapsalo do pomyslné historie jejich spoluprací na kosmickém výzkumu v Rusku.

Další památky: Televizní věž Ostankino, Šuchovova věž, Novoděvičijský klášter a hřbitov.

Hospodářství

Ruské hospodářství se specializuje na těžký průmysl. Jeho nespornou výhodou je mnoho prostorů pro těžení surovin (ropa, zemní plyn, černé a hnědé uhlí, železná ruda a mnoho dalších). Ve světě je Rusko známé především ruskou vodkou, která se prodává po celém světě.

Další věcí, kterou je Rusko proslavené, je vesmírný a armádní výzkum.

Životní styl

Rusko je proslavené svérázným životním stylem obyvatel. Jejich kultura je velmi unikátní, občané jsou známí optimismem a stylem humoru, komunikativností a extrovertní povahou. V souvislosti s Rusy si každý jistě vybaví jejich velkou oblibu v pití vodky, ač to není jediný nápoj, který pijí. Zdejší lidé taktéž milují společnost a zábavy. O Rusech se říká, že když mají k dispozici poslední peníze, jdou si koupit buď vodku, nebo navštíví cirkus.

Do jisté míry (záleží na společenské vrstvě) zde i obyčejní lidé řeší rádi politiku, především tu ruskou, což způsobil nejspíše nevyvážený politický vývoj Ruska.

Historie

V historii se první usazené obyvatelstvo v Hongkongu datuje již dlouho v období pravěku. Prvním Evropanem, který dostal povědomí o Hongkongu, tím, že jej navštívil, byl Portugalec Jorge Álvares. Do Číny začala vyvážet zboží britská Východoindická společnost. O její produkty britské výroby nebyl zájem, proto prodávala následně opium, načež začal v Číně stoupat počet závislých. Britové zahájili válečně tzv. první opiovou válku. Hongkong se nakonec dostal pod nadvládu Velké Británie, resp. jí byly přilehlé oblasti pronajaty. Po letech, když smlouva vypršela, vrátily se oblasti Číně.

Památky

V Hongkongu je poměrně dost památek, ale většina z nich je modernějšího rázu. Ostatně v celém Hongkongu se míchají prvky exotiky, historie i západní kultury.

Známý je například hongkongský park, který dokáže zaujmout všemožnými rostlinami, ale především pak pohodovou atmosférou a klidem, což mnoho obyvatel stresem a prací zmítané Číny přivítá.

Mezi historické památky patří chrám Wong Tai Sin. Velmi známými jsou čínské trhy, především třeba trh ptačí.

Tang Chung Ling Ancestral Hall – síň předků s mnoha památkami, řezbami a dekoracemi.

Kun Lung Gate Tower – brána v San Wai.

Tai Fu Tai Mansion – rezidence mandarína.

Tsang Tai – vesnice, která si zachovala historický ráz a evokuje tak starou Čínu.

Klášter Po Lin a Obří Buddha – světoznámý buddhistický klášter se sochou Buddhy o výšce 26 metrů.

Western Market – historicky vyhlížející obchodní dům.

Čínu a zejména Hongkong ale proslavily moderní stavby, zejména mrakodrapy a jiné výškové budovy.

IFC – nejvyšší budova města.

Bank of China

HSBC – jedna z nejdražších budov světa.

The Center

Jardine House – první mrakodrap v Hongkongu s velmi zajímavou architekturou.

Victoria Peak – kopec, ze kterého si užijete unikátní výhled.

Ocean Park – zábavní park.

Hospodářství

Hongkong již před několika desítkami let začal přejímat ryze západní zvyky. To znamená přechod od tradičních hodnot k těm více konzumním. Lidé za tuto dobu ale zažívají jednoznačný sociální růst. Z Hongkongu se stala další průmyslová oblast světa. Vzniká zde mnoho výrobních hal, továren i obchodních domů. a odbytišť.

Životní styl

Číňané žijí poměrně stresujícím životem, obdobně jako v Japonsku, ale ne v takové míře. Lidé jsou velmi pracovití, a tak v práci tráví velké množství času. Práci se věnují i ve svůj volný čas. Kromě toho má mnoho Číňanů zajímavé koníčky (známá je čínská kreativita a dar objevovat nové věci). Rádi ale přitom relaxují, proto v Číně naleznete mnoho čajoven a restaurací, milují také masáže.

Dnes je Bagdád považován pro všechny moderní země jako město hrůzy. Jedná se o jedno z nejnebezpečnějších měst světa. Ještě dnes tamní povstalecké organizace fungují, ač dnes američtí vojáci plně spolupracují a pomalu předávají správu města iráckým policistům a vojákům, potírání zločinu v Bagdádu je otázkou a problémem i do budoucnosti.

Historie města

Bagdád byl založen chalífem Abu-Jafar Al-Mansurem v roce 762. Město se nachází na řece Tigris a je celé obehnané hradbou do tvaru kruhu. V daleké historii, kdy se na místě dnešního Iráku rozkládala Mezopotámie. Mezi řekami Eufat a Tigris prý vznikla také první města na světě – Eridu, Uruk a Ur. Z této oblasti pochází bájný Epos o Gilgamešovi, který je zřejmě nejstarší literární památkou na světě. Následně na místě dnešního Iráku vznikaly a postupně zanikaly velké říše světového významu (Sumer, Akkad, Babylon, Chaldeu a Asýrii), které jsou považovány i dnes za kulturně bohaté civilizace s, ve své době, obrovským významem.

Dnes je Bagdád spojován právě s iráckou válkou, která započala útokem Spojených států, když se USA domnívala, že irácká vláda porušuje smlouvu o příměří. Bagdád byl roku 1996 bombardován, což se neblaze podepsalo na centru města a mnoha památkách.

Kultura v Bagdádu

Po kulturní stránce je Bagdád poměrně bohatým městem. Jedinečná kultura táhne do města i do celé země stále více turistů, ač je cestování po Iráku vzhledem k bezpečnostním potížím velmi obtížné a nebezpečné. Ještě před několika lety byla situace tak komplikovaná, že i obyčejnému turistovi hrozilo při návštěvě reálné nebezpečí únosu. Dnes se celková situace mírně zlepšuje, ale není tomu dlouho, co Bagdád zažil jeden z nejkrvavějších dnů novodobé historie.

Iráčtí lidé jsou svým vyznáním většinou arabští muslimové. Proto je největším kulturním bohatstvím Iráku velké množství muslimských mešit. Celkem jich je v Iráku kolem jedné tisícovky, ale nejsou všechny stejné. Někteří obyvatelé se hlásí k ší’itskému vyznání, jiné jsou sunnité. Jejich zvyklosti jsou různé, je to vidět zejména na ženách, které musí po svatbě chodit každý den na veřejnost zahalené – některé nosí šátky, jiné jsou zcela zahalené v nádorech a burkách.

Památky v Bagdádu

Mešita šejka Abdula Kadira al-Gailaniho – funguje spolu s přilehlou školou. Původně zde byla jen škola, po smrti jejího zakladatele, Abdula Kadira al-Gailaniho, zde byla vystavěna i škola mající dnes kolem 800ti studentů.

Irácké muzeum – je unikátní sbírkou všech památek o minulosti Iráku a civilizacích, které se mezi Eufratem a Tigridem vystřídaly.

Bagdádské muzeum – je plné voskových figurín. Ty jsou tradičně oblečeny, vykonávají tamní tradiční aktivity a mají tak turistům nastínit život bagdádských i iráckých obyvatel, včetně všech svátků a tradic.

Chán Murjan – původně sloužil jako klasický zájezdní hotel, dnes se v prostorách budovy nachází luxusní restaurace.

Al-Khadamiya – zřejmě nejkrásnější bagdádská mešita. Má 2 kopule a 4 minarety, které jsou pokryty pravým zlatem. Byla postavena v roce 1515 a stala se hrobkou dvou z prvních dvanácti immámů – Musa al-Kadhim a Muhammad al-Jawad

Medresa Murjaniya – bývala škola, která byla ale později zničena. Na jejím místě je dnes mešita.

Mešita Al-Immam Al-Adham – stojí nad hrobkou jedné z předních osobností náboženského života, immáma Abu Hanifa. V této mešitě se prý nachází několik vlasů samotného Mohammeda.

Hospodářství

Na veškeré obyvatelstvo i život v zemi dopadla politická krize. Jako jednou z mnoha tradic obyvatelstva se uvádí smlouvání o ceně, a to i při klasickém nakupování na tržišti. To je způsobeno embargem, které na Irák některé země uvalily.

Cestování

V Iráku je nejčastější silniční doprava (pro místní obyvatelstvo autobusy, taxi). Ze Sýrie je obnovena i železniční doprava. Pro případné turisty je nutné, aby byly splněny některé podmínky spolupráce české cestovná kanceláře a irácké cestovní kanceláře. Pak se mohou pořádat ojedinělé výlety, přičemž nejmenší počet účastníků je 5. Jedná se tedy spíše o skupinové cestování. Česká strana musí té irácké navíc zasílat o všech turistech detailní osobní údaje. V neposlední řadě, dle některých zdrojů, může být turistovi, který navštívil Írán, zamítnuto povolení pro vstup do Iráku.

Město Berlín leží na severovýchodě Německa. Ve městě je velké množství vodních ploch a ploch porostlých zelení či stromovím. Mimo jiné zde teče i řeka Spréva, která pramení v České republice, částečně tvoří česko-německou hranici a na jejím toku leží kromě Berlína i města Chotěbuz a Budyšín. V Berlíně se vlévá do řeky Hlavoly.

Historie Berlína

První zmínky o Berlíně pocházejí někdy z 13. Století, o dvě stě let později se stává důležitým městem pro Branibory, rok 1702 pro Berlín znamená získání statusu hlavního města Pruské říše a za dalších 170 let se Berlín stává hlavním městem nově vzniklého úvaru

Německá říše

V daleké historii bylo město obýváno mnoha jinými národnostními skupinami, především z politických důvodů. Díky tomuto útěku lidí, mezi nimi i mnoho zástupců tzv. inteligence, z Německa se na konci 19. Století stává evropská velmoc s obrovským významem pro kulturu a politiku. Tento význam přerůstá do zrůdných rozměrů v roce 1933 s nástupem Hitlera.
Poválečný Berlín se následkem politického rozštěpení rozdělil na tzv. okupační sektory. Roku 1948 byl Berlín pod Berlínskou blokádou, která vyústila v letecké zásobování. A roku 1961 byla vystavení Berlínská zeď, která fyzicky rozdělovala Východní a Západní Berlín.

Kultura Berlína

V Berlíně se nachází obrovské množství památek. Většina z nich má své hluboké historické základy, ale velká část starších památek byla zničena během druhé světové války.

Divadla a opery

Komická opera, Německá opera a Státní opera.

Muzea

Ostrov muzeí – nachází se v něm obrovské množství historických poukazů světového významu. Stalo se tak atraktivním místem turistů.
Německé historické muzeum – muzeum zabývající se historií země.
Pergamonské muzeum – nalézají se v něm památky nalezené po celém světě, zejména pak Babylonu, Assuru, Uruku a Sýrie.
Muzeum Berlínské zdi – vše o historii stavby, která k historii Berlína neodmyslitelně patří.

Památky

Braniborská brána a Pamětní kostel – Braniborská brána je symbolem sjednocení Německa. Stohí v blízkosti Berlínské zdi. Pamětní kostel císaře Viléma na Kurfürstendammu je památníkem míru a smíření.
Hackesche Höfe – komplex několika budov spojených dvory, který kdysi sloužil jako centrum průmyslu a kultury.
Zámek Schloss Charlottenburg, televizní věž Fernsehturma mnoho dalších památek. Kromě budov je Berlín pověstný i mnoha akcemi (Karneval kultur, průvod homosexuálů).

Hospodářství

Berlín má poměrně velké problémy s nezaměstnaností. Je jedna z největší v Německu. Berlínu, potažmo celému Německu, již nějakou dobu nepatří post hospodářského velikána. Jeho hospodářské výsledky jsou spíše průměrně, finanční situace je ale špatná. Finanční hospodářství bylo vyrovnáváno škrty v platech zaměstnanců pracujících ve veřejnoprávních službách. Zaměstnanci na stejné pozici měli tak rozdílné platy, jeden z nich dostával měsíčně o 20% menší plat. Tím se měl současný stav vyrovnat hospodářské situace před vznikem nové spolkové republiky, která byla dle číselných údajů paradoxně lepší než dnes.

Být okouzlen Paříží

Paříž má kouzelnou moc – je velmi romantická. Uchvátí vás už při prvním pohledu svými úzkými ulicemi vydlážděnými kočičími hlavami, širokými bulváry a prostornými náměstími, Každý má svou Paříž a Paříž má pro každého něco,
Paříž byla po staletí pohostinná ke svým návštěvníkům, cílem vášnivých milenců, útočištěm před vichřicemi krve a ohně. Přesto však zůstává stále mladá.

Francouzský spisovatel Cau popisuje Paříž jako „ženu, jejíž krásnou tvář, která bude stále vypadat jako tvář pětatňcetileté ženy, zastírá závoj moudrosti. Seina zahaluje její krk jako smaragdová brož, její derrière není vysoký ani nízký a měšťácký makeup nemůže ukrýt její slibnou, vyzývavou a lákající rozpustilost. Londýn, Madrid, Moskva, Tokio, Berlín – to jsou muži. Paříž je ženou. “
Paříž Victora Huga nebo Henryho Millera, Honoré de Balzaka nebo Ernesta Hemingwaye, Moliéra nebo lonesca, Renolra nebo Picassa. Paříž stejná, a přece jiná.

Paříž politických uprchlíků nebo vzpurných básníků, autorů hledajících úvodní větu svých knih nebo umělců pronásledovaných svými vzory. Paříž stejná, a přece jiná.

Paříž křupavých baketek, křehoučkých croissant (rohlíků), červeného bordeauxského a čirého šampaňského. Paříž ruských, čínských, severoafrických, židovských a jiných restaurací. Tak francouzská, tak kosmopolitní.
Elegance Champs-Elysées, vulgárnost Plgalle, intríkářská Latinská čtvrť, měšťácká Paříž Fochova bulváru. Louvre, Galérie Lafayette, Paříž stejná, a přece jiná. Paříž velké diskuse: je městem nyní upadajícím nebo její budoucnost teprve přijde? Nenáviděná, milovaná, uctívaná a obdivovaná. Paříž stále poskytující své jedinečné a věčné kouzlo.

Pařížský místopis

Paříž leží v severozápadní části Francie na řece Seině, 373 km od ústí řeky Seiny do kanálu La Manche, Zabírá plochu přibližně 104 km2, Větší část města je plochá, nejvyšším místem je Montmartre (vysoký 128 m), Seina se rozděluje v centru města a protéká mezí dvěma ostrovy – lle de la Cité a lle St.-Louis.

Centrum Paříže, nejstarší část města, leží na pouhých 14 km a je poměrně snadné ji poznat. Ohraničují ji hlavní městská nádraží St.-Lazare Nord Est Lyon Austerlitz a Mont-parnasse. Střed města zahrnuje 10 městských čtvrtí, domy vládních institucí, veřejných záležitostí, vzdělání a kultury a většinu městského obchodu.

Bývalé centrum města, severní a severovýchodní oblast, jeli obydlena dělníky a přistěhovalci s nízkým ekonomickým standardem. Jižní čtvrtě patří především lehkému průmyslu a obchodu. Galérie a oblíbená místa oddechu a zábavy můžete najít v Montmartru, v Quartier 18. Na severozápadě jsou Quartiers 16 a 17, renomované čtvrti s mnoha domy postavenými původně pro šlechtu.

Třebaže Paříž je hustě zastavěným městem, její široké třídy, bulváry a prostorná náměstí ponechávají i místa, kde se dá dýchat. Důležitými parky jsou Tuileries, Luxembourg, Jardin des Plantes Champ-de-Mars Montsouris a Monceau.

Je zajímavé a stojí za to vědět, že dnešní Pařížané zdědili hodně z Haussmannových postojů. Touží po neustálé činnosti, změně, obřích projektech, novinkách. Když se po několikaleté absenci vrátíte do Paříže, můžete najít celé ulice, ne-li oblasti, změněny k nepoznání. Dobrým příkladem z posledních let jsou Les Halles, místo, kde byla ve 12, století založena pařížská tržnice. Emile Zola nazval toto obrovské malebné místo „břichem Paříže“. Milovníci filmů si ho možná pamatují jako hlavní místo děje filmu Sladká Irma z roku 1960. Tržiště bylo mezi lety 1960 a 1979 vytlačeno za hranice města a nahrazeno monumentálním, věhlasným nákupním centrem, V jeho 4 podzemních poschodích ze skla a hliníku je umístěno 200 obchodů, 10 kin, 12 restaurací a muzeum.

Jednotlivé prvky tohoto jevu – přesnost, zručnost a schopnost – zaručují, že Paříž nebude v příštích letech stagnovat. Mnoho míst kolem města dostane nový charakter a profil. Známky těchto změn jsou už dnes zřejmé.

Plány na devadesátá léta se zaměřují na jeden z největších problémů, který stojí před francouzským hlavním městem. Asi 10 miliónů lidí (pětina populace Francie) bydlí v pařížských vnějších čtvrtích. Většina Pařížanů pracuje ve městě, což vyústilo v obrovské dopravní problémy pro milióny pracujících, kteří každý den směřují do města.

Byla vypracována řada plánů na uvolnění dopravní zácpy. Ke staré dálnici se má postavit dálnice nová. Ta vytvoří širší okruh okolo města, zahrnující blízké okrajové čtvrtě, a snad zredukuje automobilovou dopravu proudící branami města. Dalším cílem je podpořit velké společnosti, které zaměstnávají desítky tisíc pracujících, aby své úřady přestěhovaly mimo Paříž.

Aby se zmírnily extrémní parkovací problémy, byla postavena obrovská podzemní parkoviště včetně toho, které se rozkládá pod Jardin des Tuileries. Další navrženou možností je použít Seinu jako kanál pro městskou dopravu. Jádrem myšlenky je to, že říční čluny budou přepravovat cestující k zastávkám podél nábřeží. To by samozřejmě vyhovovalo lidem, kteří žijí a pracují poblíž Seiny. Není to myšlenka nová, řeka se pro dopravu využívala už ve 20. letech, ale od té doby se na ni zapomnělo.

Architektura

Každá epocha v dějinách architektury zanechala na Paříži svou pečeť. Přesto spolu různé městské památky existují v harmonii, a ne v nepřeberném zmatku, jak by se mohlo zdát, Různé styly se vzájemně doplňují a vytvářejí tak bohatou a zajímavou mozaiku.

Z několika památek, které přežily z raného římského období (viz Historie v kostce), stojí nejvíc za zmínku lázně Čluny na křižovatce bulvárů St. Michel a St. Germain. Naproti tomu se uchovalo několik z mnoha raně středověkých klášterů a kostelů.

Stavba katedrály Notre-Dame začala v roce 1163, pokračovala do roku 1250 a výsledek odráží pozdní gotický styl. Notre-Dame je pro celou Evropu příkladem, který byl často napodobován. Dalším výjimečným příkladem je raně gotická bazilika St. Denis na severu Paříže.

Tyto a jiné chrámy vyjadřují úspěchy, kterých gotická architektura, malířství a sochařství dosáhly. Měli bychom se také samozřejmě zmínit o skleněných barevných oknech, které tehdejší umělci přeměnili na jakési „knihy“, ilustrované scénami ze Starého a Nového Zákona, Nádherný příklad umění katedrálního skla můžete nalézt v chrámu La Sainte Chapelle, který ve 13. století postavil Ludvík IX, Svatý.

Renesanci do Paříže uvedl František I. Za pomoci svého architekta postavil nádvoří paláce Hotel La Cour Carrée a vnitřní nádvoří paláce Hotel Carnavalet, kde je umístěno muzeum pařížské historie od nejstarších dob po renesanci.

Barokní sloh, který vznikl začátkem 17. století v Itálii, se nikdy v Paříži neujal. Připomíná ho jen velmi málo pařížských památek, Za zmínku stojí dvě: l’Eglise St.-Paul a Le CollŹge des Quatre Nations, nyní domov Francouzské akademie.

Klasicismus z konce 18. století zasáhl Evropu jako reakce proti baroku a touha vrátit se do starých časů. Byly to například chrám Madelaine s řeckými chrámovými prvky a Are de Triomphe na Place de l’Etoile, Francouzi tomuto slohu říkají „První císařství“ a myslí přitom samozřejmě na Napoleona.

Působivým příkladem stylu Druhého císařství z konce 19. století je budova pařížské Opery, Její architekt Garnier ho definoval jako „styl Napoleona III.“ a sám Napoleon tuto poklonu nepřehlédl.

Secese (art nouveau) dosáhla do Paříže na začátku 20. století a přinesla rytiny rostlinných motivů a propletených větviček v kovu a v kameni, Tehdy byly postaveny první linky metra a některé secesně vyzdobené vchody do stanic lze vidět dodnes.

Moderní funkcionalismus z meziválečného období, jemuž se podařilo uchovat velkého ducha architektury, je v Paříži velmi zřetelný. Příkladem je třeba Palais de Chaillot, Byl postaven pro mezinárodní výstavu v roce 1937 a odráží obrovský entuziasmus, se kterým přijali tehdejší architekti nové stavební materiály, beton a ocel.

Nejvýznačnějšími konstrukcemi posledních let jsou mrakodrapy ze skla, lehkých kovů a předpjatého betonu v Montpar-nasse Quartier La Défense Centre Georges Pompidou, nové obchodní centrum Les Halles a vědecký komplex v La Villete

Podnebí

Paříž má příjemné klima. Město leží na hranicích mezi severní a jižní Evropou a má tedy podnebí charakteristické pro každou část, Je těžké definovat přesně roční období. Podzim může být méně nebo více deštivý nebo může být částečně zataženo. Ačkoliv zima přináší několik sněžných dnů, sníh se obvykle okamžitě rozpustí, Teploty se pohybují okolo 10°C. Jaro je obdobím dešťů a několika krásných dnů. Léto může být nesnesitelně horké s občasnými bouřkami a lijáky. Naštěstí je Paříž místem, kde často vanou západní větry, které zabraňují vážnějšímu znečištění ovzduší jako v jiných velkých městech, Kdy bývá nejlepší počasí k návštěvě Paříže? Na to není žádná odpověď, záleží na štěstí.

Paříž v číslech

• Rozměry (z ptačího pohledu): 12 km x 9 km
• Nejdelší ulice: rue Vaugirard – 4,2 km
• Nejkratší ulice: rue Degres – 6 m
• Nejširší ulice: Fochův bulvár – 120 m
• Nejužší ulice: Chat qui Péche – 2,5 m
• Nejstarší dům: rue Volta č. 3, postaven roku 1407
• Nejstarší strom: Vivani St., zasazen kolem roku 1600
• Nejvyšší konstrukce: Eiffelova věž – 320 m
• Nejvyšší budova: věž Montparnasse – 120 m
• Nejvíce obydlená čtvrť: Quartier 15 – 225 000 obyvatel
• Nejméně obydlená čtvrť: Quartier 1-19 000 obyvatel
• Usazení cizinci: 370 000
• Průměrná teplota (posledních 30 let): 11,5°C
• Průměrný počet sněžných dnů: 15
• Průměrný počet dnů nad 30°C: 6
• Počet obchodů: 67 000
• Počet muzeí: 85
• Počet kin: 500 (122 000 míst)
• Počet divadel: 61
• Počet koncertních sálů: 48